Briásci...aneb jak to pokračuje...

Není toho mnoho, já jsem zjistila, že nejen že sem nepíšu jak bych měla, ale dokonce nejsou ani fotky dokončování, poslední 3 dny budou opravdu chybět, protože jsem neměla k dispozici fotoaparát.

Budu se to snažit dovkládat, alespoň to co kde najdu.

Ale k věci, kolem domu jsme úspěšně položili obrubníky, které vymezí plochu pro kačírek a plochu pro trávu nebo okrasnou zeleň.

Záměrně jsem celý text pojala zeleně, aspoň někde se to bude zelenat ;o).

Pokud jde o naši zahradu, tak jsem si celý proces zatravňování představovala poněkud idylicky a jednoduše. Nejden že nás to stálo spoustu námahy, ale taky finančně se začínáme šplhat do částek, které se mi už dávno nelíbí a to jsme skrouhli všechna předem jasná drahá řešení, jako je zatravňovat pomocí koberců, dovozu kompostu nebo dokonce připravené a již se samotným travním semenem připravené hlíny. Nejhorší na posledních variantách bylo, že osadit našich 2000 m čtverečních znamenalo dovézt všeho nejméně 3 nákladní auta a to by se nám dovoz materiálu téměř rovnal pořizovací hodnotě kompostu či zminěného substrátu.

Jak jsem již napsala,

Každý náš známý ví, v jakém stavu se nacházel náš byt, prostě katastrofa. Musím se zde trochu obhájit, že my ho tolik "neojeli", už ve strašné stavu nám byl předán.A to byl snad taky důvod, proč jsme vůbec nepředpokládali  žádné potíže s jeho předávání, už pro jeho umístění.

Když byl byt prázdný, tak se vymaloval, uklidil Při odchodu ovšem praskl odpad, sousedi ze spodu byly kompletně vytopeni. Pan opravář vysekal v naší koupelně nádhernou díru 50 na 50 cm. Naštěstí se závada týkala společného potrubí, jen představa jak jetě platíme sousedům za  malování a zdíme v koupelně díru, by mne asi položila.

Jak jsem už psala ve fotopříloze...není zatím ani o čem psát, děti to zvládly velmi dobře...myslím přestup, jsem tomu ráda, protože tak odpadly značné problémy.

Pokusím se sem nasat první postřehy z pohledu mně jako matky. Školka má zcela jiný přístup než jsme byli zvyklí, samo něco je lepší na něco si nemohu zvyknout. lepší je každopádně počet dětí...je jich tak do 15 denně, takže by mohlo být více času na jedno dítě. Tím, že končí školka provoz brzy, tak jsou tu už obě apní učitelky od rána, takže taky dobrý.

Dnes je neděle 17. září 2006, je už po desáté večer a já se rozhodla, že konečně začnu taky psát ty pikantnosti na které se stále odvolám ve fotogaleriích. Problémem je, že píšu zpětně, takže spousta věcí, co vypadaly v daný moment katastrofálně, je už vyřešených, takže to pozbude ten správný nádech :), ale myslím, že mi odpustíte.

Začnu od středy 13.

Kolem budoucí stavby stojí lavičky, máme udělanou skrývku, navezený částečně makadam. Celý dnešní den by měl být o zařizování, potřebujeme stavební povolení, proto musíme sehnat podpisy všech koho se to týká, většinu osob, tedy sousedů máme, chybí ČEZ, Plynárny, Silnice - jedeme do Opavy pro podpisy. Vzhledem k tomu, že jeden z nás ví co a jak, vše jde velmi snadno, až podezřele. Taky jsme vyřídili výstavbu komínu, domluvili se na nabídce na krb. Takže to vypadá na skvělý den. Ještě zbývá dořešit kdo a kdy přesně bude zítra pracovat.

Je odpoledne a volá mi manžel!...pán, co má provádět výstavbu domu to nepochopil a tak prostě nepříjde, myslel, že potřebujme stavět až do 21.9 ne srpna.

Dnes je přesně 5.9.2006, ráno začalo vstáváním do školy v 5.30 hod., kdo nás zná, ví že je to pro nás hodně smrtící hodina, takže nic moc! Normální rozmístění dětí po škole a školce, šla jsem ještě nakoupit, protože jediné co jsme sebou vezli byly rohlíky na celej den.

A šinu si to pěšky k hale, když vidím mladou dlouhovlasou slečnu pobíhající kolem muže středních let, taky dobře vypadajícího, kterej hlavně razil červenou vestou, jak trdlíkují po naší desce, zatím jenom s metrem. Zarazilo mě, že měřili bez nás, nu co, vyložím nákup a jdu to omrknout.

Pán měří, prej nás k ničemu zatím nepotřebuje

Uznávám, že tenhle pojem není přímým objasněnním věci, která se za tím skrývá, nicméně je to vlastně u domů na klíč konečné vymezení toho, jakou bude mít podobu, neřeší se tady ani rozmístění, plány jsou již hotovy, ale jaké použijete kachličky, jaké budou okna, dveře, fasáda, střecha,prostě jaký kabát dáte domu a jak ho esteticky uděláte i ve vnitř.

Ve skutečnosti během jediného dne s asistencí muže, který to koriguje, hlásí co je ve standartu a občas doporučí jak by to bylo správně, uděláte tolik rozhodnutí, že jiní to řeší několik let.

V únoru 06 jsme už věděli, že máme pozemek, taky jsme věděli s kým budeme stavět, proto jsme se rozjeli do Olomouce do vzorového domu, abychom se domluvili, kdy budeme stavět. Byli na nás milí a vstřícní, podepsali Smlouvu o smlouvě budoucí, vybrali jaký dům chceme, ten jsme jakž takž vymysleli...doma pak čekali, až nám ho pošlou zpracovaný e-mailem,jak by mohl vypadat. Hodně mne však sklamalo, že se nikdo nepřijel podívat jaký máme pozemek,jak je situovaný, jaký dům nejlépe tedy vybrat a jak ho "otočit" aby vyhovoval budoucímu bydlení.

Náš dům byl vybrán z typového vzoru SOLO LINE 105

Po "rozhodnutí" Petr začal zjišťovat, komu patří který pozemek a kdo jej bude ochoten za "přijatelnou" cenu prodat. A začalo vznikat napětí, protože jedni slíbili, že prodají, pak neprodali, jiným v tom bránily rodinné vztahy nebo se jim cena po "uležení" zdála nízká. Po úporném jednání o ceně a velikosti pozemku se nakonec podařilo dojít ke kompromisu. Ale pak se zjistilo, že je na pozemku veden plyn!...